Duchovní programy pro mládež

POVOLÁNÍ

 

 

Má Bůh i pro mě nějaký úkol a poslání? Týká se Boží povolání i mě? Co mi může Bůh nabídnout do mého všedního života? A co já Bohu? Nabízí Bůh i řešení do života, který by se dal označit "zpackaným"? A jak se v tomto všem zorientovat? Jak rozlišovat?

 

 

Jak rozpoznat své celoživotní poslání, nasměrování?  

Bylo by důležité nejdřív poznat dobře sám sebe, aby člověk vycítil, kde má silné stránky a slabiny. Sebepoznání je důležitým předpokladem, aby člověk vycítil, jak se můj život může vydařit, protože totéž si přeje i Bůh. Proto je důležité poznat to, co je pro mne přirozené - povahu a také své touhy. To, co jsem, a to, co bych rád byl, co si přeji, po čem toužím. Ukazuje to na to, co chce taky Bůh. Samozřejmě musím dbát na všechno, co se děje kolem mne, na to, co mi říkají druzí lidé, přátelé, představení, církev atd. Protože i skrze ně ke mně mluví Bůh. Na této cestě je šikovné hovořit s někým, kdo má mou důvěru, tedy mít duchovní doprovázení, abych nezabloudil. Bůh si přeje, aby se můj život povedl. To je cesta, po které můžu jít, po které chci jít a po které mám jít. Když tento trojzvuk jediného Božího hlasu zazní v akordu, bude můj život šťastný a já své životní rozhodnutí zvládnu učinit

 

 

Proč Bůh potřebuje lidi, když by si dobře mohl vystačit sám, když je Bůh...?

Bůh skutečně člověka nepotřebuje. Ale na druhé straně ho potřebuje, aby ho mohl milovat. Láska se chce darovat. Je to největší radost pro milujícího, že se jeho láska k někomu dostane. Láska se dostává ke své dokonalosti právě tím, že se rozdává a probouzí lásku v druhém. Příklad: rodiče mají největší radost, když mohou milovat své děti a jejich láska je přijímána, a když se z jejich dětí posléze stanou milující lidé. A dokonale si to můžeme - lidskými slovy - představit na Bohu. Bohu dělá největší radost, když se může darovat - rozdávat - svobodné bytosti, jakou je člověk. Milující já potřebuje svobodné ty, aby dokázalo být v plnosti já. Filozoficky řečeno: pouze milující já je úplné. Proto potřebuje ty.

 

 

Nabízí Bůh i řešení do života, který by se dal označit "zpackaným"?  

 Každý člověk má možnost začít v každém okamžiku nanovo. Ať už se v jeho životě děje cokoli. Takové je osvobozující a zachraňující poselství života Ježíše Krista. On nám ukazuje milosrdného Otce, který nás očekává a přijímá poté, co jsme se provinili, a který nás utěšuje, když nepřízeň osudu překřížila naše plány. Bůh se staví na stranu ubohého člověka. Bůh umí psát rovně i na křivých řádcích. Boží odpověď na "zpackaný" život je soucit a milosrdenství. Člověk je pozván, aby odevzdal Bohu do rukou i ten "zpackaný" život, protože Bůh i z toho dokáže vytvořit něco krásného. Blaise Pascal říká výstižně: "Nelze ani domyslit, co dokáže udělat Bůh ze zlomků našeho života, jestliže mu je zcela přenecháme".

 

 

Co je podle vás posláním člověka?  

Každý člověk je povolán, aby byl celým člověkem: aby se mohl rozvíjet, aby dokázal žít ve společenství, aby se dokázal realizovat v práci a aby dokázal využít svého talentu a nadání ve prospěch druhých. Povolání být v plnosti člověkem dostali všichni lidé. Tak zní základní Boží touha ohledně člověka. Ale teď to přijde: aby člověk mohl být v plnosti člověkem, nesmí přicházet zkrátka jeho duchovní rozměr. Může si připouštět otázky, které jsou otázkami života: otázky, kam život spěje - otázky po důvodu života a otázky po jeho smyslu. Jen ten, kdo se vyrovná se smrtí, dokáže říct také naplno ano životu. Tím se dotýkáme duchovní oblasti - duchovního rozměru života. Chce-li být člověk zcela člověkem nesmí vynechat duši. Otázka Boha patří k jádru vydařeného života. Člověk má být otevřený Duchu a zároveň zcela v těle. Tak zní základní povolání každého člověka. Člověk, který se stal v plnosti člověkem, se otevírá i druhým. Stává se milujícím člověkem. Jako křesťané vnímáme Boží povolání poznat jeho přítomnost a poselství v Ježíši Kristu, učit se ho milovat a žít podle jeho poselství. To znamená být křesťanem. Takové je druhé povolání - k němuž nás volá Bůh. Z toho vyplývá třetí způsob povolání. Ten, kdo přijal Ježíšovo poselství srdcem - kdo pochopil, jak nás Bůh miluje a co všechno pro nás vykonal, ten spolu s apoštoly řekne: "Je nemožné, abychom mlčeli o tom, co jsme viděli a slyšeli". Takový člověk se stává svědkem poselství a milujícího jednání Boha. On nebo ona se stává - v tom nejlepším slova smyslu - misionářem. Takové je trojí povolání člověka.

 

 

Lze spolehlivě rozlišovat mezi Božím vedením (třeba i na nestandardní životní cestě) a matoucím ovlivňováním naší mysli jinými silami?  

Bůh chce duši utěšit způsobem, který jeho útěchu činí trvalou. Obvykle vyvolává jeho Duch a jeho hlas v naší duši radost, vnitřní svobodu a pokoj. Když sv. Ignác z Loyoly četl Bibli a životopisy svatých, pocítil oheň, sílu a pokoj v srdci. A i když přestal číst, tato útěcha v jeho srdci zůstávala. Ale občas také sáhl po rytířském románu, a ve své fantazii si představoval, jaké úžasné věci by mohl vykonat pro dámu svého srdce. Byl to pravý španělský rytíř. Při tomto fantazírování také prožíval sílu, oheň a příjemný pocit. Ale měl takovou zkušenost, že tentokrát tato vnitřní útěcha zmizela, jakmile přestal číst a zaměstnávat svou fantazii. V jeho duši zůstala jen prázdnota a sklíčenost. Tak zakusil, co znamená rozlišování duchů. Pochopil, že dobrý duch nepůsobí jen na okamžik, ale že poskytuje trvalejší útěchu a pokoj. Zatímco pochybné pozemské útěchy fungují v daném okamžiku, ale natrvalo mívají často špatný účinek. Boží pokyny a hlas se projevují "dobrým Duchem", který působí, že se celý život daří. Naopak klamné síly předstírají okamžité uspokojení, které se ale v průběhu času může projevit jako škodlivé, ba dokonce ničivé.

 

 

 

Nejsme povoláni k tomu, abychom zachránili svět, vyřešili všechny problémy a pomohli všem lidem. Ale každý z nás má své jedinečné povolání ve své rodině, na pracovišti, ve světě. Nesmíme přestávat prosit Boha, aby nám pomohl jasně vidět, co je naším povoláním, a aby nám dal sílu toto povolání prožít s důvěrou. Potom zjistíme, že být věrný své malé roli je pro člověka právě tím nejléčivějším prostředkem na nemoci této doby.

 

 

 

Existují určitá rozhodnutí, která jednou učiníme, a pak už nejdou opravit. Promarnit život v práci, díky níž se vám scvrkne duše, není jedním z nich. Využijte svého nadání.

 Následujte své srdce.