SEBE…

            VRAŽDA

 

 

Sebevražda v historii

 

Sebevražda byla v historii považována za hrdinský čin, důstojný odchod ze života i jako problém a postižení společnosti, vesnice, země. Lidé se tedy k sebevraždě stavili odlišně. V některých vesnicích se vypalovaly chatrče po sebevrazích;  jinde věřili, že pokud zemřou v duševní pohodě, budou mít i po smrti pokoj věčný. Proto v některých vesnicích usmrcovaly děti své rodiče v produktivním věku, aby jim zůstala zachována síla a aby se po smrti měli lépe. Keltové považovali smrt v boji jako důstojný odchod, proto se často obětovali. V pokročilém věku stáli v boji v první linii a očekávali smrt. Hrdinský čin se tak stával sebevraždou. V jiných kulturách muži a ženy sami na sobě páchali HARAKIRI (seppuku), kdy jeden člověk obětoval svůj život, nejčastěji rozpáráním břicha, za svůj názor, aby nepadl do zajetí, nebo aby vyjádřil nesouhlas se svým pánem. Povinné Harakiri bylo v Japonsku zakázáno zákonem v roce 1873. Za určité dobrovolné Harakiri byly považovány i sebevraždy za druhé světové války.

Hinduismus, židovství a křesťanství se k sebevraždám staví negativně.

 

 

Příčiny sebevražd

 

Počet sebevražd s rozvojem civilizace roste. Důvodem se stává blahobyt a neuvědomění si ceny života – něco mě to stojí žít a proto si života vážím. Dalším důvodem je RELATIVIZACE dnešní doby. Postrádání smyslu všeho dění. Lidé si často neumí poradit s maličkostmi, které jiní v minulosti zvládali. dalším důvodem pro ukončení života je tělesná nebo duševní nemoc a náhlá deprese. Dále pak rodinné poměry a láska spojená s žárlivostí. Relativně novým důvodem pro spáchání sebevraždy je také podle psychologů pocit osamocenosti a izolace.

 

 

Statistika sebevražd

 

Nejvíce :                               v pondělí

                                               na jaře

na severní polokouli

                                               Thajsko, Japonsko, Jižní Korea

                                               Rusko, USA

                                              

Ženy se pokoušejí o sebevraždu více než muži, ale mužům se častěji daří. Ženy volí nejčastěji sebevraždu pomocí léků, muži spíše seskoky, oběšení, střelné zbraně.

Nejčastějším způsobem sebevraždy je oběšení, druhý v pořadí je skok z výšky následovaný zastřelením.

 

Jak tedy vypadá "prototyp" člověka, který páchá sebevraždu? Jde o muže ve věku nad pětačtyřicet let, který je nejspíš rozvedený, svobodný nebo ovdovělý (ženatí a vdané páchají sebevraždy pouze výjimečně). S velkou pravděpodobností bude žít ve městě, neboť na venkově je počet sebevražd významně nižší. Statistiky dále říkají, že bude s velkou pravděpodobností nezaměstnaný a buďto bude trpět nějakou tělesnou nemocí nebo bude mít problémy s alkoholem.

 

 

Dříve byla sebevražda církví ostře odsuzována, probíhaly konfiskace majetku. Lidé, kteří spáchali sebevraždu, nemohli být pohřbeni mezi ostatními, ale byla jim určena místa za zdí hřbitova (to již zaváděl i Platón). nemohli mít ani církevní pohřeb. V Anglii dostávali sebevrahové, kteří nezemřeli, trest smrti. Názor se změnil až roku 1983. V Bibli není sebevražda odsouzena.                          

Křesťanství zastává negativní postoj k sebevraždám. Zejména proto, že je život darem od Boha a člověku nenáleží právo rozhodovat. Také proto, že sebevražda je proti společenství a nakonec také proto, že každý člověk zde má určitý úkol.

 

Musím zdůraznit, že sebevražda není řešením bezvýchodné situace, ale zbabělý útěk. Člověk není pánem života v tom smyslu, že by si ho dal a mohl si ho vzít, nýbrž ho přijímá jako Boží dar a je za něj zodpovědný. Sebevražda je porušením povinnosti milovat sám sebe a překročení 5. přikázání, zároveň se jí člověk připravuje o možnost dalšího osobního růstu.
Velmi často jsou pokusy o sebevraždu posledním voláním (naléhavou prosbou) lidí, kteří nevidí východisko ze své situace. Pro blízké to je vždy důvod ke zpytování svědomí, zda nepřehlédli signály, kterými byli žádáni o pomoc.
Prevencí proti sebevraždě je živá víra a náboženské přesvědčení. To potvrzují i statistiky. V kritických situacích, kdy selhává vlastní soudnost, potřebuje člověk meze autority a ty křesťanství jasně klade. Další důležitou prevencí je nezůstávat se svými problémy sám, ale dokázat se svěřit důvěryhodné osobě. Už samo pojmenování problémů a jejich sdělení bývá otevřenou cestou k řešení, nehledě na to, že druhý člověk se dokáže na "neřešitelné problémy" dívat zvenčí a pomoci s jejich oddramatizováním a řešením.

P. Mgr. Petr Šikula

 

 

Jako Měsíc přijímá světlo od Slunce a zase je vysílá dál, tak také člověk přijímá život od Boha a smí ho dávat dál.