Dětská básnička ve světovém podání

Šla Nanynka do zelí                       

v podání slavných básníků

Šla Nanynka do zelí, do zelí, do zelí,

natrhala lupení, lupeníčka.

Přišel za ní Pepíček,

pošlapal jí košíček.

Ty, ty, ty, ty, ty, ty,

ty to budeš platiti.

Nebo taky...

Karel Jaromír Erben

     Ráno, raníčko panna vstala

     a košíček si přichystala.

     "Půjdu matičko pro zelí,

     k vepřové, co je v neděli."

     "Ach, nechoď, nechoď na lupení,

     Pepíkovi co věřit není,

     chytne tě, mladý ničema

     a pověst tvá bude zničena."

     Nemá Nanynka, nemá stání,

     pro zelí ji cos pohání,

     kuchařská vášeň ji nutí

     dodat jím vepřové chuti.

     První lupínek ulomila,

     věštba matky se vyplnila.

     Josefa statná postava

     koš v troskách ležet nechává.

     Než záře nebe pozlatila,

     svou vášeň draze zaplatila.

     A za rok v košíčku - jaký žal,

     Pepíček malý zaplakal.

Jaroslav Vrchlický

     Byl jednou jeden Pepíček,

     muž statný, vzrostlý, smělý

     a na poli si nasázel

     brambory, řepu, zelí.

     Nanynka hezká dívka je,

     veselá po den celý,

     ta na lupení vyšla si

     do Pepíčkova zelí.

     Se zpěvem na rtech přechází

     na poli dívka mladá

     a natrhané lupení

     si do košíčku skládá.

     Netuší však, že Pepíček

     tam z vršku pokukuje

     a černá jeho duše již

     jí mrzkou zradu kuje.

     A číhá tam jak lítý drak

     skryt v hustém křoví v lese

     a zlost mu nitrem plápolá

     a brada se mu třese.

     Vzal do ruky svůj hromný kyj

     a hnal se dolů srázem

     a mocným kyje rozmachem

     jí košík rozbil rázem.

Petr Bezruč

     Sto roků na pole chodila,

     sto roků trhala zelí,

     až přišel z Frýdku Pepíček

     a složit se v zelí jí velí.

     Sto roků s košem chodila,

     sto roků byl košík celý,

     dneska je košík pošlapán,

     kdo ti ho Nanynko zcelí?

     Siroty pláčí, mají hlad,

     tak jako dříve ho měly.

     Přijde den, z šachet jde plamen a dým,

     přijde den - bude i zelí.

Jaroslav Seifert

     Mé sny a dětství bez léčky,

     kam jste se náhle poděly?

     Modraly se poměnečky

     a Nanynka šla do zelí.

     Trhala lupen po lupeni,

     zpívala, světlem oděná,

     až přišel Pepík - sbohem snění -

     proč si ho brala, kačena?

     No - dopadlo to tak, jak chtěli.

     Mé srdce, jen se těžce slož.

     On dostal Nánu, Nána zelí -

     a na mne zůstal jenom koš.

Antonín Sova

     Kdo vám pošlapal košík, kdo?

     kdo v posledním stisku léta

     v stříbrném soumraku

     za lehké závoje mlh skryl slzy loučení

     a nechal se hladit laskavými prsty břízek?

     Jen José stojící za sosnou

     tak zářící v západu slunce

     - spojení rukou a srdcí...

     Kdo vás nechal, nevděční,

     skrýti si tvář v chladivém zelí?

     Proč nutíte polibky vlahé rty

     šeptati zmlkle v přemýšlení?

     Kdo vám pošlapal košíček?

Otakar Březina

     V šílených vírech nekonečných závratí,

     zahořklým popelem věčných soumraků,

     tisíce mlčenlivých duší jako opilci prokletí,

     vešla jsi ty - dokonalá v zelí zázraků.

     A hudba pramenů na napjatých nervech

     hrajících krvavé sonety

     v pošlapaném koši extase,

     v étheru bezedných propastí

     a v bledých par přízraků.

     Před velkými dveřmi Poznání

     stáli tu mlčky,

     On, Ty a zelí.

Vítězslav Nezval

     Poema

     Bylo to jednou z jitra v neděli,

     Nanynka, které přezdívali Nelly,

     šla trhat zelí, zelí, zelí.

     Bylo to zelí - nebo bolehlav.

     Dopitá láhev. Deset černých káv.

     Rodí se báseň. Haf, haf, haf.

     Zavřená kniha. Otevřený hrob.

     Doluji verš jako zlatokop.

     A košíček je trop, trop, trop.

Francois Villon

     Balada o couravé Nandě

     Lisetko, Žando, Marvelli,

     Fanetko, Káčo uličnice,

     páteři, žáčci nesmělí,

     namalované krasavice,

     stírejte slzy, palte svíce.

     Zní poslední má serenáda.

     Couravé nandy není více -

     vzpomeňte na ni, na neřáda.

     Ty její horké pocely,

     ten žár, když vklouzla do světnice,

     a vyváděla v posteli,

     žes zapomněl i na štěnice.

     To byla k sakru milostnice.

     A měla vám mě holka ráda.

     Byla jak burtskej ořech v mlíce -

     vzpomeňte na ni, na neřáda.

     Zrovna minulou neděli

     vyšla, jak byly tyhle hice,

     pytlačit někam do zelí.

     Přišel tam Pepík, zblejsk ji v trice

     a dal jí košem do palice.

     Chudinka, byla ještě mladá,

     zhasla hned jako malá mšice -

     vzpomeňte na ni, na neřáda.

     Poslání:

     Nožičky měla gazelí,

     široké boky, úzká záda

     a teď je, chudák, s anděly -

     vzpomeňte na ni, na neřáda.

Vladimír Majakovský

     Ratata bum

         hromy

             třeskly,

     Nanda se

         pro večeři

             krade.

     Loupežník v zelí

         drzý,

             smělý,

     na ni tam číhá.

     Tma je

         všude.

     Rozlámal košík.

         Rozkop jak smetí.

     Přes pole

         zleva

             levá

                 levá

     Krasnoarmějci

         letí.

     Přilehnou k líčku

         na políčku,

     zadrhnou kulaku

         kol hrdla smyčku.

     Za všechny,

         za Rus,

             za Revoluci.

     Za krásu dychtivou

         bubnujte

             kluci.

     Kdo je tu pánem,

         kdo tady

             velí?

     komisař rudý

         rozkročen

             v zelí.

Partyzánská

     Skal a stepí, divočinou

     šla Nanynka do zelí,

     s puškou v ruce, s ohněm v srdci,

     natrhala lupení.

     Z hloubi lesa hlubokého

     přišel na ní Pepíček,

     a s pomocí eskadrony

     rozšlapal jí košíček.

Marie Pujmanová

     Šťastné dítě v chatrných šatičkách

     na boso chodila Nanynka, dívka rozmilá.

     Po poli běhala celý den.

     Doma byl hlad.

     Pepík, syn kulaka

     na poli přepad ji.

     Košík i poctivost,

     všechno tak ztratila

     pro hlávku zelí.

     Únor vše změnil.

     Na velkých lánech společně roste

     pro všechny zelí.

     Kulaci zmizeli, není jich více,

     s úsměvem šťastným s traktorem jezdí

     a s malým Pepíčkem - Nanynka - družstevnice.